úterý 9. prosince 2025

PULS TISÍC

Borci, nejede někdo dneska autem?


Jistě.


Dneska dorazím jen fandit. Necítím se úplně fresh a nemůžu si dovolit být teď nemocný. Kdyby vás bylo málo, tak bych to dal, ale zdá se, že je vás dost.


Jsem na tom dost podobně. Včera jsem v tom Jablonci celkem promrznul. Kolik nás je?


Je nás dost.

Osm plus Kasper.


Já teda po dnešku očekávám, že už taky lehnu, ale nenechám si to ujít a aspoň mám výmluvu, proč nepůjdu do kanclu. 


Já jsem ještě přemýšlel, že to (aspoň symbolicky) hecnu, ale po tom maratonu v podstatě nesejdu schody, a i kdyby, nemám hlídání. Budeme s Hedou držet palce doma.


Já bych se dneska také rád podíval na fotbal...


Vždyť budeš, dnes se hraje pouze na jejich půlce.


Jak to tak čtu, tak mi je asi špatně.


Myslím si, ze dneska si zachytám!! Ale budu mít skvělou obranu!!!


Hlavní cíl příští sezony je nevypadnout do sedmičky… a my si ho můžeme splnit už dnes!


Hodně štěstí a naši hru!


Opatrujte se!


Zdržte to kdyžtak prosím. Mám tak 3–5 minut zpoždění.


0:0 po 10 minutách.

Je to napínavé, nahoru dolů.

Hrají nakopávané balony.


Udržte.


0:0, 15. minuta.


Pískej konec.


Roh.

Máme tlak teď.

Ale pozor, roh na opačné straně.

Ale dobrý, aut pro nás.

Škodaaaa, teď jsme byli dva na míči, ale nevyšlo.

0:0, 20. min.

Rozhodčí slabý článek.


Ty bys mohl dělat v Livesportu a psát ten live komentář. 


Přímák, nahrávka na Karla, těsně nad.

Šanceeee, těsně vedle Mário.

Trošku smůlu máme na odražené balony

Zatím gólmani neměli moc možnost se ukázat.

Poločas.

Rozhodčí jsou za tým, a ne licencovaní.

Teď mi řekl, že nepotřebuje znát pravidla.

Ale to se plete...

Je to docela ostrý.

Mário obdržel už hodně ran.

0:0, 40 minut.

Šťáva leží ve vápně.

Ale nic.

Přímák proti nám.

Gól.

Nějak prošlo zdí.

0:1, ale jdeme.


Bojujte!


15 minut ještě.


Nepanikařit, hlavně klid.


Ten nám chybí.

Kája dostal do hlavy.

Ale žije.

Je to hodně tvrdý.

10 minut.

Střílíme.

Většinou vedle.


Pojďme! 


Gólmanovi vypadává míč, ale neumíme to využít.

Tutovka proti nám... štěstí.

Gól byl nefér, posunul si míč potom, co si Milan postavil zeď.

5 minut.

Góóóóóóóól!

Po rohu.


Jóóóóóóóó!


Pojďte!


Jako bych tam byl.


Júúúúj sakrááá.

Šance, netrefil.

Góóóóóóóól!


Skvělý přenos.


Mário!


Takže vedeme? 


2:1. 


Bohové.


!!!!!! 


Roh ještě.

Koneeec.


Jooooo!


Neuvěřitelný!!!!!!!! 


Pětka vole.


Úžasná práce.


Jste nejlepší!

Mě právě Heda porazila v Monopolech junior.


A svět je zase v rovnováze.


Byly nějaké hlasy před sezonou, že šestka není pro nás… a vlastně je to pravda. 


Hoši, fakt neuvěřitelný, mám hroznou radost!!!


Tak jsme první no a coooooo!!!!!!


Je to neskutečný. Frajeři.


Já jsem nadšenej a dojatej.

Tohle by mě teda před pár lety nenapadlo!


Musím nahlédnout do kroniky, kdy jsme byli první.

V sedmičce nikdy.

V osmičce dvakrát za celou historii.


Co to je osmička? Tohle číslo neznám.


Osm kdo?


To je nějakej prales ne?


Hraje se to vůbec ještě v Praze?


Chlapi, díky všem za celou sezonu s touhle neskutečnou tečkou na konec! To se zažívá jednou za život!! Fakt neuvěřitelný! Jsme borci! Celý tým!


Kluci, smekám nejen za dnešek, který mi skoro způsobil infarkt, ale za celou sezonu. Jsem rád, že hraju za Forejt, a věřím, že tahle jízda ještě neskončila 


Jak říká Mário: Hrát s druhým o postup do poslední minuty. To vickrát nezažiješ.


Měl jsem puls asi tisíc.


Tak Alténa (poražený soupeř, pozn. red.) jde až na čtvrtý místo.


Dvě minuty hrůzy pro ně.


Karma.

Za ten přímák.


Za dvě minuty toho stihneš hodně.


Obšťastnit partnerku nebo znešťastnit deset cápků.


Kája to má dobrý, ten zvládl prakticky obojí najednou.


Maty prej: "Tak snad se vám to povede příště".


Vím, že to není sen, ale stejně si tak připadám.


Řízku, kontrolní otázka, neříkal jsi, že po této sezoně končíš kariéru?


To bych měl, co?


To jsi říkal v šestý. Teď jdeme do pátý. Takže máš smůlu.


Ale to platilo jenom pro šestou.


No to ale nemůže. Aspoň jeden start v páté musí!!!!


Musí nastoupit v pětce. 


A my mu musíme prodlužovat kariéru postupama.


Mrzuté, že?


No jo, doma budou celý nadšený.


Hlavne ho přes zimu neprodejte. Ještě nám ukáže.


Já tomu furt nemůžu uvěřit. Vezměte si, kolikrát jsme letos prohrávali a dokázali to otočit.


Poslední tři zápasy jsme otočili. Bez toho jsme mohli být dneska sedmý.


Kdybychom dneska prohráli, tak nejhůř čtvrtý, myslím. 


Taky jsme byli čtvrtý. Ještě dvě minuty před koncem.


Minutu před koncem druhý.


A na konci Mistři!


A nakonec jsme MISTŘI!


Tak na Forejt a pátou ligu. Ještě jednou dík, kluci. Super sezona. 


Vašku, Forejt je v pětce. Kluci to minutu před koncem otočili a postupují z prvního. 


Nazdar, hustý. To si přijdu zahrát.


text: FC Forejt, úprava Řízek, foto Kasper

pondělí 8. prosince 2025

HRADNÍ PLÁN

Křivoklát nás už jednou zradil. V televizním Taxíku nás kdysi dávno vezl Aleš Háma někam na Újezd, zbýval nám poslední život, ale hrozně jsme chtěli novou pohovku, protože stará už byla příliš rozdrápaná ostrými kocouřími drápy. Stačilo správně odpovědět, v jakém slohu byl postaven Křivoklát. Nebylo to zas tak těžké.

Inu, renesanční hrad to opravdu nebyl, Aleš Háma si pozvdechl a vyklopil nás někde na tramvaji. Pohovku jsme si časem koupili a Pepan ji zase rozdrápal. 

A tak to šlo pořád dál, pohovky i kočky se střídaly a o mnoho let později, když jsem pozoroval Marušku zaníceně pozorující televizní Zrádce, mě napadlo, že bychom si tam mohli udělat výlet. Jak jsem z kontextu pochopil, právě tam se pod vedením charismatického hradního pána odehrává tohle pro mnohé návykové městečko Palermo. Zařídil jsem nám ubytování na bývalé četnické stanici přímo na hradě a koupil lístek na vlak, což, uznávám, nebyl nejromantičtější dárek na světě, ale na mě dobrý.

Pak se to začalo sypat. Všechno jsem připravil, uvařil čaj do termosky, vyzvedl Hedu ze školky v rozumném předstihu tak, abychom na sraz na Smíchově byli vzorově včas, jenže v Podolí se změnilo řazení jízdních pruhů a autobus na most skákal místo pěti minut půl hodiny, zatímco jsme na dálku diskutovali, jestli za to může nebo nemůže Hřib, a pokud ano, jestli za to mohu i já, když jsem ho volil.

Rychlík nám ujel i s našimi místenkami, našli jsme restauraci se strašně vysokými židlemi a pod fotkou železniční nehody na Montparnasse jsme společně snědli palačinku a něco sladkého vylili a pak nám málem ujel další rychlík, protože mi ho vyhledávač zapřel. Zakaboněná Maruška by na tabulku nejspíš napsala mé jméno. 

V narvaném vlaku nám naše krásně zalaminované místenky byly k ničemu, ale nějaký podivný pán se slitoval a pustil holky sednout, dokonce jim nabídl sušenky. Já jsem mu žertem nabídl náš ovocný čaj z termosky. Nejprve odmítl, pak si nechal do kelímku nalít, pak prohlásil, že mu to nějak moc nechutná, a šel zbytek vylít na záchod. Holky se pak termosky, čaje i kelímku odmítaly dotknout. 

Dojeli jsme do Berouna, byla už tma a namísto romantické lokálky nás čekal hrbatý autobus, protože byla výluka. Ale nemohlo by to být tak jednoduché, jakože bychom dojeli až tam, ještě bylo potřeba v Roztokách přesednout na opravdový vlak. Křivoklát vypadal takhle potmě docela strašidelně a nad ním zářil kulatý měsíc, když jsme tam po čtyřech hodinách dorazili a vyzvedli si klíče od neluxusní, ale velmi příjemné nocležny. Něco mi říká, že televizní Zrádci nejspíš přespávají jinde.

Ale už víme, kdo to byli četníci a že už v tom pokojíčku nejsou. Seběhneme ještě pod kopec na hranolky s kečupem a nazpátek se Heda veze na koni, kterému dává legrační povely a tahá ho za uši a zbytky vlasů.

Má spaní na hradě vlastně nějaké benefity? Člověk třeba může stihnout hned první ranní prohlídku, než se ostatní turisté vyškrábou do kopce. Je nás na ní jen pár, paní průvodkyně se snaží, aby to i Hedu bavilo, a obě to zvládají skvěle. Vidíme hladomornu, televizní mučící nástroje i Marušku, jak se chce hrozně moc zeptat na nějaké pikantní detaily ze Zrádců, ale trochu se bojí, aby to nebylo blbé. Naštěstí průvodkyně ví a na samém konci prohlídky nás nechává nahlédnout za kulisy.

I Heda je spokojená, protože kupujeme "suvenýru": cínového rytíře se špičatým kopím, kterým bude ohrožovat zrak ostatním suvenýrám z cest. Není moc hezky a holkám se nechce na procházku, kterou jsem naplánoval, ale ani jim to vlastně nemám za zlé. Hrajeme hádání zvířat a jedeme vlakem do Rakovníka a odtud autobusem, metrem a dalším autobusem domů a trvá to asi tři hodiny. Příště můžeme jet autem nebo třeba taxíkem.

text a foto Řízek

středa 26. listopadu 2025

ÚKAZ

Postupujeme, ale zatím jen po malých krůčcích vstříc šanci zahrát si poprvé pátou hanspaulskou ligu. Což by, panečku, bylo něco, když jsme se přes dvacet let celkem spokojeně bahnili v osmičce a jen sporadicky nakoukli do sedmičky, kde nás ostatní týmy obvykle poměrně rychle přesvědčily, že tu pro nás není místo. 

Teď jsme dvě kola před koncem první a je těžké to dostat z hlavy, protože taková šance se u některých z nás (mluvím o těch s rokem narození 1985 a starších) už asi opakovat nebude, a tak bezmyšlenkovitě parkuju v nenáviděném Westfieldu na Chodově, který navrhovalo studio Franz Kafka Architekti, a utíkám na hřiště ke Krčskému lesu. Tam už je vše připravené k zápase o čelo tabulky, akorát nám klasicky chybí míč, ale to se nějak vyřeší. 

Detox do zápasu vstupuje lépe, aspoň se mi to tak ze střídačky jeví. Hrozí hodně ze vzduchu, ale náš zhruba 160 cm měřící brankář Milan jako by měl nějaký neviditelný vysokozdvižný vozík, s jehož pomocí vše dokáže vytěsnit. Až jedna z hlaviček zapadne do šibenice. 

Nevadí, hrajeme naši hru, povzbuzujeme se. Naše hra v mém podání je nemotorné boření rozehrávky a nedokonalé nabízení šancí šikovnějším kolegům. Pomáhám vytvářet chaos, který mě ale samotného pohlcuje. Hezkou akci zkoním tím, že přihrávku sobecky vyzunknu mnohem lépe postavenému Máriovi, o němž samozřejmě vůbec nevím. Po úžasném závaru spolu máme několik šancí na vyrovnání, při největší snad z půlmetrové vzdálenosti od prázdné branky prakticky netrefím míč. Nadávám si.

Vypadalo to ze střídačky asi hrozně, že jo? ujišťuju se o pauze. "Jako Pat a Mat," konstatují kolegové. Hrozně si nadávám. "Hoď to za hlavu, je to už pryč a nemá cenu na to myslet, jedeme dál," říká Mário, můj nový motivační kouč. 

Házím to za hlavu vší silou a oběma rukama, jako se hází aut, a hned zkraje druhé půlky se odkudsi vynoří volný míč a já najednou běžím sám na brankáře a všechny včetně sebe překvapím tím, že si balon navedu na opírací levačku a tvrdě vypálím téměř pod břevno a sázkové kanceláře okamžitě upravují kurz.

Jdu ven a vysmátý Kasper se na mě zase dívá jako po každém mém gólu, tedy jako na úplně absurdní přírodní úkaz, trojitou duhu při zatmění slunce a polární záři nebo něco takového.

Hrajeme najednou dobře. Jak je Detox silný vepředu, má zároveň i chatrnou obranu. Mário zkouší překvapit zdálky, já téměř hokejově tečuji a míč se mezi nohama brankáře neochotně dokoulí za čáru. Jdu ven. Nevím jak vy, ale já mám splněno. 

Hezky se na to kouká, najednou nám to jde. Nenecháme se rozhodit, když sudí odpustí soupeři červenou za brankářův faul v jasné šanci. A pár minut před koncem se Filip mladší našteluje do krásného voleje a dává na 3:1. Oba střelce dělí asi tak 23 let.

Zbývají tak už jen dva úkoly. V posledním kole bodovat a potvrdit postup, což je snazší. Horší bude najít v obchoďáku to auto. Jedeme dál, tedy až ho najdu.

text Řízek, foto Kasper